Rozhodujete se mezi chůvou a jeslemi? Vybrali jsme názory dvou psychologů.

Zdeněk Matějček – Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte, Grada

O jeslích a mateřské škole

Ne že by to byla zařízení špatná a neužitečná – ne, to vůbec ne! Velkou většinou vypadaly (a dosud vypadají) krásně, byly a jsou dobře vybaveny, personál tam byl a je školený, vzdělaný, snaživý a obětavý, lékařský dohled tam vždycky byl (doufám, že i je) výborný, ba mnohé děti tam byly a jsou spokojené – na první pohled všechno v pořádku! Lékaři sice vždycky poukazovali na to, že tam děti více trpí infekcemi horních cest dýchacích a jinými nemocemi, ale to pořád ještě není to podstatné. Rozhodující argumenty proti tzv. kolektivní (mimorodinné) výchově dětí v tak útlém věku přicházejí z naší vývojové psychologie.

Nejrůznější šetření, včetně těch prováděných v naší zemi, ukázala, že jsou to zařízení především ku prospěchu dospělým, nikoliv dětí, a že z vývojového hlediska jsou předčasná. Děti by si je samy nevymyslely! To si je vymysleli dospělí, aby si tzv. ulevili v řešení otázky, jak se věnovat současně zaměstnání a rodině, vzdělání a dítěti, kariéře a radostem rodičovským. Jak uspokojit potřeby dospělého věku a přitom dítěti neublížit. Že by se současně daly zabezpečit i všechny potřeby dítěte, to sami budovatelé jeslí nepředpokládali – tak tedy aspoň „ neubližovat“.

Děti v tak časném věku prostě kolektivní zařízení ještě vývojově nedorostly a nedozrály. A jak už víme, dětský organismus (jak tělesný, tak psychický) nemá být zatěžován něčím, čemu nedozrál. Ne že by se dítě pod takovým náporem muselo nutně hroutit nebo že by neblahý efekt musel být masově nápadný, ale přece jen, můžeme-li pro dítě udělat něco lepšího, příjemnějšího a jeho vývoji přiměřenějšího, měli bychom toho využít. A to mluvím jednoznačně pro výchovu v rodině.

Dříve jsme mohli také slýchat, že jesle jsou jen mateřská škola posunutá věkově níž a mateřská škola že jsou jesle posunuté věkově výš. Jenomže tento argument je v dokonalém rozporu s poznatky vývojové psychologie. Konec 3. a začátek 4. roku věku dítěte znamená právě onen velký vývojový předěl, o němž tu mluvíme. Směšovat jedno s druhým je prostě hrubým nepochopením situace.

Steve Biddulph –Tajemství výchovy šťastných dětí, Portál

Druhé nejzávažnější rozhodnutí, které musí rodič udělat

To, že budete mít děti, je nepochybně nejzávažnější rozhodnutí, které kdy v životě uděláte. Rozhodnutí o tom, kdo vaše děti bude vychovávat, je druhé nejzávažnější. Slovo „vychovávat“ je tu na místě, protože je známo, že prvních pět let je období největšího intelektuálního a emocionálního rozvoje. Děti, které ve věku jednoho dvou let začnou chodit do jeslí a tráví tam denně sedm osm hodin, tam v podstatě tráví dětství. To, jaká z nich vyroste osobnost – jak klidná, jak ukázněná, s jakými hodnotami a postoji – bude výsledkem vlivu mnoha lidí s velmi odlišným životním stylem a životními hodnotami. Děti budou jistě přizpůsobivé, ale budou schopné navázat s někým důvěrný vztah? Jak dokážou zpracovat všechna ta různá sdělení?
Obě tyto závažné otázky – zda děti mít a kdo o ně bude pečovat – jsou propojené. Dobře to vystihují slova nejednoho ředitele či ředitelky jeslí, kteří se s námi mezi čtyřma očima podělili o názory (poté co byli vystaveni tlaku ze strany rodičů, aby do svých zařízení přijímali stále menší a menší děti na stále delší a delší dobu): „Nevíme proč někteří rodiče vůbec děti mají“. To je oprávněná poznámka.

Osobní názor

Tuto kapitolu jsem původně zamýšlel napsat jako objektivní pohled na to, mezi jakými možnostmi péče o děti mohou rodiče volit. Bylo by to nenáročné řešení – shrnout všechny argumenty, které se objevily během dlouhé a znepokojivé diskuse, a nechat na vás, abyste si závěr udělali sami.
Brzy jsem si však uvědomil, že by to nebylo správné. Sám se jako rodič nerozhoduji podle nějaké statistiky nebo studie. Přečtu si ji, ale když přijde na věc, řídím se podle toho, co cítím. Důvěřovat své intuici je podstatou dobré výchovy. Zdá se mi tedy, že byste raději věděli, co si o tom upřímně myslím, než abych vám předložil nějaké pseudovědecké mlhavé závěry.
Institucionalizovaná péče, kterou v dnešní době využívá mnoho rodičů, ve mně vzbuzuje silné obavy a domnívám se, že škodlivý vliv, který na děti někdy má, není příliš viditelný a je spíš dlouhodobý. Přítomnost kojenců a batolat v jeslích mě vždy znepokojovala. Čím více jsem o tom s lidmi mluvil – s rodiči, s vychovateli i s dalšími dospělými lidmi, kteří si pamatovali na své zkušenosti z dětství – tím víc ve mně toto přesvědčení sílilo. Musím zdůraznit, že ne všechno, co teď řeknu, mohu podložit důkazy. Tato otázka nebyla ještě dostatečně prozkoumána, ale stejně jako ostatní rodiče ani já nemohu život svých dětí na chvíli zastavit a počkat, až se všechno vyjasní. Předkládám vám tedy jen své názory a vy s nimi buď souhlasit budete, nebo nikoli, nebo si uchováte mysl otevřenou novým myšlenkám.

Zastávám tyto názory:

• Pro děti do tří let znamená každodenní delší pobyt v takovém zařízení, jako jsou jesle, vážné ochuzení o zkušenosti z dětství. Čím mladší děti jsou, když do jeslí vstupují, a čím víc hodin denně tam stráví, tím závažnější tato deprivace bude.
• Problémy a nedostatky se objeví v mnoha oblastech, ale hlavně v těch, které se týkají emoční stability, intimity a důvěry a také dovednosti vytvořit si celoživotní pocit uvolnění a vnitřního klidu. Toto poškození nebude tolik patrné díky viditelnému pokroku v inteligenci a v povrchních sociálních dovednostech, ale to jsou jen způsoby, jimiž se dítě před tímto prostředím chrání.
• Později tyto nedostatky povedou zejména k problémům ve vytváření trvalejších vztahů. Také celkové duševní a tělesné zdraví těchto dětí bude náchylnější k poruchám, a až tyto děti dospějí, mohou se u nich objevit potíže ve vytváření láskyplného vztahu k vlastním dětem a v péči o ně.

Stručně řečeno, myslím si, že kromě případů, kdy jsou rodiče vážně postiženi nebo své děti opravdu vychovávat nemohou, je pro malé děti lepší, stará-li se o ně člověk, který je má rád. Odborné schopnosti personálu ani prostředí bohatá na podněty nemají s láskou nic společného. Malé děti mohou být v bezpečí a intelektuálně zaměstnané, ale jejich vnitřní, méně nápadné potřeby nemůže uspokojit nikdo jiný než člověk, který má o ně opravdový dlouhodobý zájem. A to za peníze nelze koupit.